Co nás tíží v době covidové? První část

Je to už čtrnáct dní, co jsem strávila týden doma. V preventivní karanténě. Sledovala jsem, co se ruší a neruší. Proškrtávala jsem sobě i dětem diář. Vymýšlela jsem různé varianty řešení. Pořád dokola.

Nestresovalo mě přibývání čísel, ani obava, jestli já nebo někdo blízký zemře. Stresovala mě nemožnost vyjít aspoň na deset minut ven. Přestala jsem zvládat každodenní maličkosti. Obalit do druhého dne učebnici v nezvyklém formátu najednou prostě nešlo.

Uvědomila jsem si, že mi do života plíživě vstoupila nová psychická zátěž. Zátěž, která je nenápadná, ale vyčerpává mě a ubíjí. Připravuje mě o nadhled.

Rychlá řešení nezabírají

Když mi kamarádka napsala, že zprávy nesleduje, protože se má ráda, přemýšlela jsem, jestli se nemám rada, když je sleduju. Když mi někdo radil, ať si představím, že je to celé hra, zjistila jsem, že toho nejsem schopná.

Rychlá řešení mi nezabírala. Potřebovala jsem se na chvíli zastavit. Pobýt. Pochopit. Porozumět tomu, co se to okolo mě děje.

Vyslala jsem do své bubliny dotaz – „Prožíváte psychickou zátěž? Jak se projevuje?“ Dlouhé vlákno plné sdílení vyústilo v krátký sebereflektivní formulář.

Vyplnilo ho 103 lidí a já teď díky nim mohu v sérii článků odpovědět na otázku, co tíží lidi v mém okolí. Právě čtete první část.

Svět se mění

Představte si škálu od 1 do 7. Jednička znamená, že vše je stejné jako dřív. Sedmička znamená, že se vše změnilo. Kde se cítíme teď?

Jsme na pětce. V průměru i v mediánu. Něco se děje a mění. Vnímáme to. Co chvíli o tom někdo napíše na svoji zeď. „Myslela jsem, že mě to míjí, ale dneska jsem unavená…“ nebo „Dneska mě to nějak semlelo…“

Co se během pár posledních měsíců proměnilo v našich životech?

Zahlcení, nejistota, nemožnost plánovat

Prožíváme přetížení. Máme dojem, že je toho na nás moc. Opakovaně zažíváme situace, kdy nevíme, jak se rozhodnout.

„Všechny ‚jistoty‘ jsou nyní nejistotami. Připadám si jako v nějakém sociálním experimentu.“

„Neustále změny. Kdo může do školy, kde všude roušky, kolik lidí. Teď už přestávám řešit, beru to tak, že si to přečtu na dveřích obchodu.“

Každý den děláme drobná rozhodnutí, pro která nemáme relevantní vstupy. Nevíme, čeho se chytit.

„Dostanu ze dne na den domů školáka na domácí vyučování a na podnikání nebudu mít čas, nebo nedostanu?“

Můžu jít na nákup, nebo mám radši zůstat v izolaci? Můžu jet MHD, nebo mám radši jít pěšky, nebo radši nechodit vůbec nikam?

Nemůžeme plánovat. Prožíváme nejistotu, bezmoc a ztrátu kontroly. Rychlá improvizace a kreativita v reagování na nastalou situaci se vyčerpává. Nevíme, co bude a jestli se vyplatí vydávat další energii.

„Já jsem momentálně vyčerpaná, ačkoli obvykle umím být dost flexibilní a opravdu umím improvizovat. Ubíjí mne, že nevíme nic v předstihu. Místo toho, abychom měli víkend, tak budeme plánovat. A pořád dokola.

Považuju se za vzdělanou, racionální ženu, která dokáže vyhodnocovat situace na základě dat a informací – teď jsem ale zmatená a vlastně NEVÍM. Nic nevím, ničemu nerozumím, nedokážu se rozhodnout, co je ‚správně,‘ nedokážu se zorientovat.

Spolu a sami

Proměňuje se i náš rodinný život. Doma trávíme více času. Žijeme tu spolu, pracujeme, vzděláváme se i pečujeme. Pobyt všech na jednom místě může způsobovat ztrátu režimu, „ponorku.“

„Občas je nás doma moc najednou, většinu času spolu a přitom ne spolu.“

„Nedovedu se soustředit na práci a koordinovat své pracovní závazky. Jsem neustále atakována relevantními ale i irelevantními požadavky, které mě vytrhují ze soustředění.“

Rodiče jsou nyní na své děti často sami – vypadává pomoc prarodičů i placených chův. Rodiče, kteří péči sdílejí s prarodiči, se obávají, zda je to bezpečné.

„Obtížně se také řeší hlídání – nechceme ohrozit ani sebe, ani lidi okolo a už vůbec ne naše blízké a rodinu. Neustálé přemýšlení nad tím, co ještě můžeme a co už je moc.“

„Velmi si rozmýšlím, jestli je nutné jít mezi lidi, abych poté nepřenesla covid na rodiče a prarodiče.“

Partneři, kteří nemají děti, se více poznávají. U někoho se nic nemění, u někoho vede společně trávený čas k úvahám o dětech, u jiných k prohloubení rozporů.

„Poprvé v životě jsem začala ‚toužit‘ po dětech.“

„Čelím nečekanému názorovému rozporu s partnerem.“

Rozděleni

Hranice najednou nejsou jen pomyslné čáry na mapě. Jsou reálné. Omezení cestování a pohybu přes hranice dopadá také na rodiny a prohlubuje prožívanou zátěž.

„Otec mých dětí se nemohl dostat do ČR a jako rodina jsme museli být 4 měsíce rozděleni.“

„Největší změnou je, že moje rodina, která žije v zahraničí a se kterou jsme se pravidelně navštěvovali, nemůže za námi a my nemůžeme za nimi, bez testů nebo karantény. Pomáhali mi přitom s dětmi a drželi mě psychicky.

Přijatá opatření také výrazným způsobem ovlivňují porody, svatby, nebo pohřby. To, jakým způsobem přivítáme dítě na svět, oslavíme vstup do společného života, nebo se s někým rozloučíme, je najednou „regulováno shora.“

„Som krátko pred pôrodom a človek do poslednej chvíle nevie, ako to bude. Zostáva len dúfať, že manžela pustia k pôrodu.“

„Plánování svatby, které každou chvíli mění a omezují nová nařízení, nutnost vypořádat se s nejistotou a ustupovat z toho, jak by si člověk tento jedinečný okamžik života představoval.“

„Nemožnost se s umírajícím člověkem rozloučit. Osobně vyjádřit vděk, že tu byl. Dát najevo, že po něm zůstává odkaz. Smíření se v takové situaci nachází jen velmi těžko. Pro všechny strany.“

Práce z domova a online

Většina z nás opět pracuje z domova. Jarní zkušenost se souběhem práce a péče ovlivnila to, jak nyní k práci přistupujeme.

„Řešila jsem akutní nedostatek spánku, překopání celého rytmu dne – brzy ráno práce, potom úkoly do školy průběžně střídané s vařením a prací, po usnutí dětí další kolo práce, které končilo kolem třetí hodiny ráno.“

„Zakázek mi neubylo, ale já jsem svoji práci omezila, protože jsem byla ve velkém stresu, že to všechno nezvládnu.“

Jarní vlna nás připravila na možnosti práce v online prostředí. S nastupujícím podzimem přišlo neustálé variování, zda živě, nebo online. Přišla také únava z online prostředí.

„Přesouvání termínů, rušení akcí, jejich znovu organizace – na jaře jsme vše zrušili, nyní to opět nejde realizovat osobně, tak předěláváme do online setkání. Přijde mi to jako marná práce.“

„Zjistila jsem, že, i když mě školení vždycky bavila, když pracuju online, nedávám už online setkávání a vzdělávání.“

Práce z domova přináší nové výzvy pro pracovní týmy, lidé se méně vídají a komunikují osobně.

„Jsem na home officu, což mi nevadí, ale pro některé kolegy je to stresující a vytváří to stres v týmu.“

„Ztratila jsem sociální vazby na kolegy v práci a to mě spolu s faktem, že náš obor jde díky korona krizi do kytek, přimělo hledat si po 15 letech novou práci.“

Zátěž, výpovědi a nejistota

V některých odvětvích si práce vyžaduje mnohem více nasazení. Ať už je to způsobené změnou chování zákazníků, nebo potřebou dostát závazkům.

„Protahují se obchody, u klientů se projevuje nervozita. Nikdy nebylo tolik poptávky, ale doba od počátku obchodního případu ke smlouvě, nebo odmítnutí, se značně protahuje.

„Pracuji v potravinářství, jsem členkou krizového týmu naší společnosti. Pracuji 12 a více hodin denně, na jaře to bylo i 14. Naprosto jsem odřízla svůj soukromý život a pouze pracuji.“

Opatření výrazně ovlivňují to, jaké práce lze vykonávat. Někdo zůstal ze dne na den bez práce a bez příjmu. Jiní se se svou prací loučí vzhledem k nepříznivému vývoji.

„Manžel OSVČ je v důsledku opatření ze dne na den bez práce a bez příjmu.“

„Mrzí mě, že se nám nedaří, s některými kolegy se loučíme a obecně není doba na ‚juchání.‘ Mě osobně se pak týká ta atmosféra.“

Současná situace také ovlivňuje návrat do práce po rodičovské dovolené a volbu kariérní cesty. Velmi aktuální je otázka, kdo bude pečovat o děti, když…

„Hledání zaměstnání s vidinou neustálých změn. Cítím se znevýhodněna na trhu práce skrz dítě, se kterým budu doma většinu času já, pokud by zase došlo na zavírání školek nebo nemoci.“

„Měla jsem v plánu se teď po rodičovské dovolené nevrátit do korporátu, ale jít na volnou nohu, z důvodu ‚jistoty‘ v covid časech jsem zvolila korporát, což mně psychicky vyčerpává.“