Jak si v hlavě nevytvářet katastrofy

kostel v mlze

Naše mysl je mocná zbraň a občas ji nechtěně používáme sami proti sobě. Zvlášť, když je náš pohled na svět pesimistický. Servíruje nám pak výčet možných katastrof, které nás čekají. Jak tomu zabránit?

Polemizujme sami se sebou

Sbírejme důkazy

Když se nám začnou vynořovat pesimistické scénáře, hledejme pro ně důkazy. V cestě nám může stát potvrzovací (konfirmační) zkreslení – častěji si všímáme toho, co naše přesvědčení potvrzuje, než toho, co mu odporuje.

Tip, jak oslabit potvrzovací zkreslení:
🌱 Nejdřív sepišme vše, co naše tvrzení podporuje.
🌱 Poté hledejme důkazy, které mu odporují.
Buďme co nejkonkrétnější a zapisujme si každý důkaz zvlášť.

Hledejme alternativy

Zeptejme se sami sebe, jak jinak se můžeme na tuto situaci podívat. Pokud stále vidíme jen jednu možnou variantu, dopřejme si trošku odlehčení. Zapišme co nejvíce možných variant bez ohledu na to, jak reálné nám připadají.

Pokud nás stále nic nenapadá, zkusme si nasadit brýle někoho jiného. Jak by tuto situaci viděl náš přítel? Co by napadalo nezávislého pozorovatele? Jakmile nasbíráme dost možností, použijme důkazy k tomu, abychom zjistili, nakolik reálné jsou.

Hodnoťme důsledky

Když se nám nedaří, začneme vytvářet řetězce možných důsledků. Chytíme se do pasti otázek „Co když?“ Nadřízený nám řekne, ať ještě zapracujeme na svěřeném úkolu, a nás už napadá, že je dlouhodobě nespokojený s naším výkonem, že nás vyhodí a nebudeme moci najít novou práci.

Tyto myšlenky čerpají svou sílu z toho, jak málo konkrétní a zároveň hrozivé jsou. Jak s nimi zatočit? Podívejme se jim pod pokličku…

Jak se dostat z pasti otázek „Co když“?
Položme si tři otázky:
🌱Co nejhoršího se může stát?
Buďme co nejkonkrétnější. Popišme svou představu co nejpodrobněji. Co uděláme, když se to opravdu stane?
🌱Co nejlepšího se může stát?
Popusťme uzdu své fantazii a představme si nejlepší možný výsledek. Neomezujme se tím, nakolik je reálné, že se to opravdu stane. Nejspíš nás to trochu uklidní, nebo dokonce pobaví. 
🌱Co se nejpravděpodobněji stane?
Když známe hranici nejhoršího a nejlepšího možného scénáře, bude se nám tato možnost hledat snadněji. Právě na ni se zaměřme a věnujme jí svou energii.

Naplánujme útok

Nyní už známe svého nepřítele a můžeme plánovat cílený útok. Věnujme nejvíc své energie tomu nejpravděpodobnějšímu scénáři. Neztrácejme čas plánováním podrobného útoku pro variantu nejlepšího možného výsledku, ani toho nejhoršího. Někdy však nastane i ten.

Občas se dějí hrozné věci. Vztahy končí. Lidé přicházejí o práci. Naši blízcí umírají. Ani v těchto chvílích nejsme bezmocní. Zeptejme se sami sebe: Co konkrétního můžeme udělat i v takové situaci? Plán útoku nám umožní vrhnout se do akce a nezůstat bezmocní.

Tip:
Historie nám nabízí mnoho příběhů lidí, kteří čelili výzvám, které jsou pro nás dnes jen stěží představitelné.
🌱Připomeňme si například příběh Edith Evy Eger, která přečkala rok ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.
🌱 Poslechněme si některý z příběhů Paměti národa.
Co mají společného? Jaký byl jejich plán útoku?

Je libo konkrétní příklad?

Jana si uvědomuje, že se často chytá do pasti myšlenek „Co když?“
Co jí pomohlo, když se pohádala s manželem a on odešel přespat ke svému bratrovi?

Katastrofické myšlenky se objevily ihned: Co když se její muž už nevrátí? Co když ji opustí? Na chvíli se zastavila a zamyslela se.

To nejhorší, co se může stát, je, že už se opravdu nevrátí. Sbalí si věci, zatímco ona bude v práci, a odejde (nejhorší scénář). Řekla si, že, i kdyby se to stalo, nějak by to zvládla. Ozvala by se své rodině a poprosila je o podporu (plán útoku).

Nejspíš se to nestane. Jsou spolu patnáct let. Zajímá se o ni. Neumí si představit, že by jen tak odešel od dětí (sbírání důkazů). Nejlepší možný scénář je, že se vrátí za pár hodin. Přinese jí kytici růží a omluví se, jak hrozně se zachoval. Ani to se nejspíš nestane. Kytku jí ještě nikdy nepřinesl.

Co se nejpravděpodobněji stane? Manžel se ráno vrátí domů. Zprvu mezi nimi bude napětí. Řekli si řadu nehezkých věcí a bude chvíli trvat, než si odpustí a zase se na sebe naladí. Ale zvládnou to. Jana se nakonec rozhodla, že odveze děti na víkend k rodičům, aby pro sebe měli s mužem víc prostoru a mohli si vše v klidu vysvětlit (plán útoku).

Odkud čerpám?
🌱 Jak si nevytvářet v hlavě katastrofické scénáře popisuje Martin Seligman ve své knize The Optimistic Child.1Seligman, M. E. P., Reivich, K., Jaycox, L., & Gillham, J. (1995). The Optimistic Child. Houghton, Mifflin and Company.