Uctít své kořeny, vědět, na čem záleží a kam směřuju

Minulou neděli jsem se vrátila po čtyřech dnech z Aspen Young Leaders Program. Zážitek to byl natolik intenzivní, že bych si v ideálním světě dopřála další týden na integraci. Sledování přírody. Postupné usazování toho, co se událo i neudálo.

V reálném světě přichází chvíle shrnout to klíčové až teď. V potemnělé kanceláři. S milovanou hudbou v uších. Se sklenicí vody. A s rodinou večeřící doma vývar. Snad mi něco zbude.

Co klíčového jsem si odnesla? Především kontakty na inspirativní osobnosti. Drahocenný čas s dalšími hybateli. Naději. Když nás tím světem hýbe tolik, dřív nebo později se to projeví.

Uctít své kořeny

Při úvodním představování jsem se zmínila, že jsem začínala jako streetworker(ka). Měli jsme uvést něco, co nemáme v medailonku a ostatní přítomní to o nás neví. Během celého pobytu jsem si připomněla, že se tato zkušenost nesmazatelně propsala do toho, kým jsem. Čím mě obohatila?

Propojení s druhým

Anglicky connection. Stále hledám vhodný český ekvivalent. Není rozhodující. Klíčový je obsah. Krásně ho popsala Brené Brown. Pokud mě práce na ulici něco naučila, tak tvořit podobné vzácné okamžiky. Nepovažovat je za samozřejmé. Vážit si jich. Hýčkat je.

Je to energie, která proudí mezi lidmi, když si připadají viděni, slyšeni a oceněni. Když mohou dávat a přijímat bez odsouzení. Když jim vztah přináší podporu a sílu.

Brené Brown

Citlivost k nadřazenosti

Naučila jsem se také vnímat chvíle, kdy vystupujeme z pozice nadřazenosti. Cítím při nich v břiše „tohle není v pořádku“. Jsou to chvíle, kdy mi není dobře ani v pozici přihlížejícího. Chvíle, kdy zpravidla zvedám hlas, či přehodnocuju vlastní chování. Pro lidi na ulici je okolní svět často plný nadřazených lidí. Lidí, kteří mají jasno v tom, jak si mají pomoci, co mají dělat, jak se mají chovat. Podobná pozice ke změně nevede. Vytváří další bariéry.

Žijeme v příbězích

Pokud něco lidem na ulici zůstává, je to jejich příběh. Často ho opakují tak často, až mu nechceme naslouchat. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že druzí často opakují svůj příběh ve snaze mu lépe porozumět. Nalézt pomyslnou červenou nit. Právě v takových chvílích se můžeme nejlépe osvědčit jako dobří posluchači. Zastavit se u nejasných okamžiků. Pomoci hledat a nacházet.

AYLP March 2022, fotograf Ondřej Besperát

Vědět, na čem záleží

Impact je víc než wellness

Tohle sdílené uvědomění jednoho z řečníků se mnou hluboce rezonuje. Čtrnáct let strávených v neziskovém sektoru bylo spojených s dopadem. Dopad a hodnoty byly často to jediné, co jsme měli. Peníze byly vždy víceméně nejisté a společenská prestiž často mizivá. Vidět, jaké změny naše působení přináší, bylo k nezaplacení.

Při mém dalším působení v jiných sektorech se k dopadu stále vracím. Je to to, co mě pohání. To, co určuje, čemu věnuju čas i peníze. Pořád je pro mě důležitější než dělat si dobře. V mém ideálním světě nám právě dopad to dobře přináší. Když jsou impact a wellness v rozporu, vím, na jaké straně kdy stojím. Well-being je tématem mé konzultační praxe. V dalších oblastech mého působení hraje hlavní roli dopad. Na to si mě druzí najímají a to střežím.

Neustálé zpochybňování

Pravda je proces, ne okamžik. Neměli bychom o ni přestat usilovat.

Jan Skácel

Skácelovy verše mají své pevné místo v mém srdci. Jeho výrok o pravdě je pak mým základním životním postojem. Propojuji jednotlivé poznatky. Dívám se, jak do sebe zapadají, kde si odporují. Neruší mě to. Nevadí mi, když druzí zpochybňují to, čemu věřím.

To, čeho se v životě držím, jsou mé hodnoty. Tvoří to, kým jsem. Názory a znalosti se vyvíjí a mění. Sama je pravidelně podrobuji „kreativní destrukci“. Zkoumám, zda stále ještě drží pohromadě, nebo je potřebuji poupravit. Na neustále se měnící stav poznání mám jedinou odpověď v podobě deadlinu ~ to, co si právě k tomuto okamžiku o dané věci myslím.

Resilience

Umění ohnout se, ale nezlomit. Něco, co mě provází celý život a pro co nacházím slova až posledních dvanáct let. Můj základní pohyb životem. Vědět, kdo jsem, co je pro mě důležité, jaký příběh vyprávím. A na základě toho neustálé hledání místa, kde je mi dobře právě tady a teď. Nikdy mě nepřestane fascinovat. Nikdy ji nepřestanu být vděčná za to, co mi do života přináší.

AYLP March 2022, fotograf Ondřej Besperát

Vědět, kam směřuju

Už neplánuju. Teď si přeju.

Tak mohu ve zkratce shrnout svůj postoj k dlouhodobým plánům. Když se na něco moc upínám, spíš se mi to vzdaluje. Můj život se pravidelně proměňuje. Mé působení ve světě se neoddělitelně prolíná s potřebami mé rodiny. Připomíná neustálé žonglování. Plány ho připravují o lehkost. A tak si teď raději přeju.

Synergie

Ta opravdová hodnota pro mě vzniká díky spolupráci. Vše důležité, čemu teď věnuji svůj čas, energii i prostor vzniká ve spolupráci s druhými. Ráda tento prostor prohlubuju i rozšiřuju. Sama sebe vnímám jako včelu. Mám ráda své úly.

Storytelling

Přeju si věnovat více času a pozornosti tomu, jaké příběhy vyprávíme o sobě i o svých selháních. Věřím, že ten pravý příběh nám otevře ty pravé příležitosti a pomůže nám najít místo, kde právě teď máme být. Červená nit mých konzultací.

Aktivismus

Témata, která mě dlouhodobě trápí, mají mou aktivní pozornost. A tak veřejně mluvím o tom, co se mi nepodařilo, o svém duševním zdraví i o tom, jaké to je být rodičem. Přeju si žít ve světě, kde vnímáme budoucnost nadějně a kde má naše úsilí smysl.

AYLP March 2022, Ondřej Besperát